Vítejte na blogu jedné ztracené duše.

rozdělané povídky jsou:
Káčka-Kirika and Kyrone
S mocnou silou
Být...
Na hřbetě draka
DSBčka

doufám že se vám budou líbit.... ^^

pořád miluju tohle video :3 xD


Ten pocit...

31. srpna 2016 v 19:18 | alisa44 |  Jednorázovky
To je tak, když filozofuju a něco mě napadne...
Povídka tu dlouho nebyla, vím, zase přestávám být aktivní, ale snad se to se začátkem školy zase zlepší... :)



Znáte ten pocit, kdy jdete po ulici a potkáváte cizí lidi, kteří pro vás nic neznamenají, ale přesto do vás zasejí jako semínko pochyby?
Procházím kolem dětského hřiště, kde děti nadšeně pobíhají a výskají, jejich maminky se usmívají a dmou pýchou, pomáhají těm nejmladším, aby mohli dohnat své starší sourozence...
Projdu okolo party holek, smějí se a volají po sobě, někdy i nadávky, víte jaké - ty, které nemyslíte vážně. Posílají si mezi sebou ohmatanou láhev vodky a hecují se, která si lokne víc. Jedna z nich se nebezpečně zakymácí k silnici, ale když už zatajím dech nervozitou, znovu se narovná a se zahihňáním doběhne ostatní...
Pokračuju dál, minu kino, kde stojí dívka s růžovějícími tvářemi a kluk, co jí drží za ruku. Je o hlavu vyšší, dívka má podpatky a tiskne se k němu, přesně tak, jako kdyby jejich těla byla jen skládanka, dva kousky, které vždy patřili k sobě a perfektně si pasují. Dívka něco vypráví, její přítel se láskyplně usmívá a pak ji lehce, něžně políbí na ústa. Je vidět, jak si dívka ještě trochu stoupne na špičky a on jak se k ní sklání. Ona drží v jedné ruce růži, nejspíš darovanou z lásky...
Kráčím po chodníku, mé nohy tiše klapou po žulovém kameni. Přede mnou stojí restaurace, odkud zrovna vychází nějaká rodinka. Dívka mezi nimi se usmívá od ucha k uchu, drží za ruku malého chlapce, pravděpodobně svého mladšího bratra, a v dlani svírá papír s dětským obrázkem, na kterém je jasně viditelný barevný dort, postavičky lidí a velké číslo 18. Matka se pyšně dívá na oba sourozence a dívku pohladí po rameni, otec jí podrží dveře do auta, než si sám sedne na místo řidiče a jejich děti si sednou společně dozadu, z legrace se pošťuchují, ale je na nich vidět, že se mají rádi...
Pokračuji svou cestu dál, už je tak dlouhá, ale vím, že se blížím na konec a brzy budu tam, kde mám být. Po druhé straně silnice jde po chodníku starý pár. Pán má berli a druhou rukou láskyplně podpírá svou manželku. Čiší z nich láska. A ta láska je už tak dávná, vznikla, když byli ještě děti, ale i přesto stále trvá. A nikdy ani trochu nezakolísala. Protože svatba je sňatek, který spojí dvě srdce až do smrti, a tak to i je. Je na nich vidět, že spolu opravdu zůstanou do smrti. Nikdo o tom nemůže pochybovat...
A já jsem konečně na konci. Otevřu bránu, která slabě zavrže, jako by mě vítala domů. Písčitá cestička mi křupe pod nohama a po mých tvářích stékají slzy. Nevím, možná jsem plakala už předtím, jen jsem si to neuvědomovala. Kolem mě se míhají kamenné náhrobky. Zvednu hlavu a setkám se pohledem s mramorovou postavou na podstavci vyobrazující samotnou Smrt. Vztahuje ke mně dlaň, jako by mě volala k sobě. Přiblížím se ještě o kousek, zvednu ruku a mé prsty se zlehka dotknou jejích. Postava se zamihotá, nebo se možná zamihotám já. V další chvíli už je mé tělo nehmotné a mě obklopí temnota.
Nevyděsím se, vím, co se děje. Vracím se domů. Protože jsem mrtvá. Ne... To je špatný termín, mrtvý je někdo, kdo dříve byl naživu. Ale to jsem ani nebyla.
Protože jsem zemřela dřív, než jsem se mohla narodit. Protože má matka o mě nestála a vzdala se mě. Protože nebyla připravená stát se mou matkou.
A tak mě vlastně zabila.

Je smutné, že lidé to dělají, aby mohli žít dál své životy, a ani si neuvědomují, že tím berou životy ještě nenarozených dětí. Těch, které měli také celý život před sebou. Takovým jako jsem já.
Vzpomenu si na všechny, které jsem dnes potkala. A na to, že to, co zažívají oni, já nikdy nebudu moci poznat...
Přece jenom...

Jsem jen duch nenarozeného dítěte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anko-san anko-san | 14. září 2016 v 15:48 | Reagovat

Až z toho jde mráz po zádech.
Jsem ráda, žes sem zase dala nějakou povídku;)

2 Sifikilian Sifikilian | 26. září 2016 v 7:48 | Reagovat

Chjoooo.. asi takový lidi nikdy nepochopím... a už vůbec ne když "rodiče" vědí že to děťátko by se s největší pravděpodobností narodio zdravý... :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama