Vítejte na blogu jedné ztracené duše.

rozdělané povídky jsou:
Káčka-Kirika and Kyrone
S mocnou silou
Být...
Na hřbetě draka
DSBčka

doufám že se vám budou líbit.... ^^

pořád miluju tohle video :3 xD


Když přijde temnota

26. července 2016 v 15:10 | alisa44 |  Jednorázovky
No dlouho tu už nebyla žádná povídka, tak bych to fakt už měla napravit :D
Taková malá jednorázovka s prvky vyprávění pohádky <3



Byla jednou jedna dívka, usměvavá, vlídná a laskavá. Každý ji si ji okamžitě zamiloval. Jenže v této dívence se skrývala temnota. A jak rostla, temnota rostla také - v jejím nitru.
Když jí bylo dvanáct let, to zlé, co do té doby nebrala nijak vážně, ji začalo ovládat a ničit. Změnilo ji to uvnitř, ale i navenek a tak její zlatavé vlasy vlnící se ve větru potemněly na havraní čerň, zeleně zářící oči si získaly barvu obsidiánu a z něžných úst zmizel obvyklý úsměv.
A zabila. Několikrát. Když už si uvědomila, že ohrožuje ty, které miluje a nedokáže temnotu své duše zadržet, rozhodla se utéct daleko od lidí. Někam, kde ji nikdo znovu nenajde...

Ve stejné době vyrůstal také jeden chlapec. Byl jen o něco mladší, než by mohla být tato dívka. Když mu bylo šestnáct let, obyčejnou náhodou se seznámil s rodinou uprchlé slečny a chtěl jí pomoci. Viděl její smutek a strach, litoval ji. Nebál se jí. A tak se vydal do míst, kam údajně utekla, aby ji přiměl k návratu.
Nakonec došel až k jeskyni, kde dívku našel. Vyděšeně se krčila v koutě, třásla se a naříkala, zatínala si ostré nehty do pohublých paží.
"Uteč," řekla mu plačtivě. "Ještě se můžeš zachránit!"
"Půjdu jen, pokud půjdeš se mnou," odpověděl na to chlapec beze strachu a vlídně k ní natáhl ruku. Když udělal pár kroků blíž, tak sebou poplašeně trhla jako vyděšené zvíře.
"Nechápeš to! Když hned neodejdeš, tak zemřeš!" křičela a po tvářích jí stékaly slzy.
"Potom tedy zemřu," přikývl klidně.
"Jsi hlupák! Proč kvůli mně riskuješ? Vždyť mě ani neznáš!" namítala dívenka dál, ale nemohla popřít, že ji mladík zaujal. Už dlouho neviděla někoho tak šíleného, nebo možná statečného. Bylo v něm něco, co se jí líbilo.
"Neznám, ale pokud tě opustím, tak ani nebudu mít šanci tě poznat!"
"Běž!" zakvílela zoufale a prohnula se k zemi s bolestnou grimasou ve tváři. "Už nemáš moc času!"
V další chvíli jí černé vlasy spadli do tváře, nehty se změnili na ostré drápy a dívka zavrčela jako zvíře lačnící po své kořisti. Hladově po něm skočila, chlapec stihl tak tak uhnout před smrtící ranou, ale přesto mu z paže vystřelila do těla pulzující bolest a z rány se vyřinula krev. Dívka - monstrum vycenila tesáky podobné psím, ale mnohem nebezpečnější.
"Tohle nejsi ty, nemusíš to přece nechat vyhrát! Bojuj!" Ale na ni už slova nezabírala, dávno přestal její mozek přijímat myšlenky. Nyní měla jen zvířecí instinkt. Temnota, která ji pohltila, jí vzala vše, co měla. Zničila ji.
Znovu skočila po své kořisti, chlapci se podařilo ji odrazit, ale to nemohlo démona zastavit. Dívka se k němu rozeběhla, pravou dlaň zvedla do vzduchu s úmyslem seknout drápy dolů a usmrtit nebohou kořist, ale on ji zachytil dřív, než mohla klesnout.
Neublížil jí. Jen ji sevřel v pevném objetí. Dívka zavrčela a začala se vzpouzet, ale část její mysli si vzpomněla, co je to objetí a zatoužila po něm. Už to bylo tak dávno, kdy mohla někoho jen bezstarostně objímat, aniž by se bála, že mu ublíží. Začala se vzpouzet temnotě, snažila si znovu získat kontrolu nad sebou.
"Jen klid..." šeptal k ní laskavě chlapec, svíral vzpírající se zrůdu v náručí a nadále se usmíval. "Neboj se, neublížím ti."
Dívka vycenila ostré tesáky a v další chvíli se mu zakousla do krku a prokousla jeho hrdlo. Tělo ochablo a ona ho vší svou nadpozemskou silou odhodila. Ozvalo se křupnutí, když narazil do zdi jeskyně, a pak se kolem rozneslo ticho.
Dívka se pomalu vracela k sobě, znovu vnímala a uviděla mrtvé tělo chlapce. Rozplakala se a rozeběhla se k němu, když už ale byla u něj, všimla si, že jeho zranění se sama zacelují.
Znovu mu byl vdechnut život a jeho laskavé hnědé oči se znovu otevřely. "Neplakej..." utěšoval dívenku. Ta mu skočila kolem krku a rozvzlykala se.
"Odpusť mi! To jsem nebyla já... Já nechtěla..." Nechtěla jsem nikomu ublížit, pomyslela si zoufale. Chlapec ji hladil po zádech, uklidňoval ji a jeho dlaně jako by ji hřály. Tedy ony ale opravdu hřály a dokonce zářily vřelou sluneční září.
A dívce ta záře vyháněla ze srdce temnotu. Černé vlasy se znovu zbarvily zlatem, očím se navrátila jiskra zeleného odstínu a na drobných ústech se objevil úsměv. Temnota, která ji sužovala po několik dlouhých let a nutila ji zabíjet, pomalu mizela, až zmizela daleko od této dívky.

Mohla se vrátit domů a být zase šťastná. Chlapec po jejím boku zůstal i nadále. A ona věděla, že dokud bude s ní, temnota se už nikdy nevrátí.
Byla jednou jedna dívka, usměvavá, vlídná a laskavá. Každý ji i nadále miloval. A v této dívence, ve které dříve žila temnota, nyní zářilo Slunce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sifikilian sifikilian | 30. července 2016 v 13:17 | Reagovat

O_O
To je božíííí, ten kluk je teda asi trochu sebevrah... :D Ale je to hrozně pěkná romanticko hororová pohádka :D :))
Ale přiznám se, že jsem čekala, že jak ji ten kluk nakonec utěšoval tak ji v její nepozornosti probodne do zad aby už dál nemohla nikomu ubližovat... ale to by už nebylo tak moc romantický :P

2 anko-san anko-san | 26. srpna 2016 v 23:04 | Reagovat

to je boží :))
A máš to nádherně zakončený :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama