Vítejte na blogu jedné ztracené duše.

rozdělané povídky jsou:
Káčka-Kirika and Kyrone
S mocnou silou
Být...
Na hřbetě draka
DSBčka

doufám že se vám budou líbit.... ^^

pořád miluju tohle video :3 xD


S mocnou silou 23

15. června 2016 v 13:08 | alisa44 |  S mocnou silou
Asi jsem sadista, ale psát tohle jsem si opravdu moc užila xD doufám, že to bude srozumitelné, protože je trochu těžké popsat jejich situaci... ;)
Bye bye :*



"Dobrou noc," usmál se Nathan na černovlásku laskavě, kdž se s ní loučil u dveří do její ložnice. "A s tou soškou se netrap..." ujistil ji, ale dívka se pořád cítila provinile. A zoufalství vycházející ze skleněné labutě tríznilo její duši doteď.
"Dobrou." Naho za sebou zavřela dveře a potom přešla k oknu. Otevřela ho a nadechla se chladného vzduchu. A potom vyskočila na parapet a seskočila neslyšně do trávy. Byla připravená postavit se Liamovi.

Procházela pomalu lesem, nepospíchala. Bylo jí jasné, že experiment číslo sedmnáct ji jistě najde, jak dřív ráda říkala Liamovi, když ho chtěla rozlobit. A byla hloupost tu pobíhat a tím se vysílit ještě před bojem.
Zastavila se uprostřed paloučku lemovaného silnými stromy. Měsíc byl téměř v úplňku a zářil jakoby jí tím chtěl pomoct vyrovnat šance při boji.
"Vím, že jsi tady, Liame..." řekla klidně a normálním hlasem. Nemusela křičet, když bylo jisté, že je muž jen kousek od ní.
"Ale ale... Naho..." uslyšela za sebou tichý smích a mladík vystoupil ze stínů.
"Nechci ti ublížit, Liame. Můžeme si každý jít po svém a na tohle zapomenout. Jeidné co chci, je být svobodná. Do institutu se nevrátím!"
"To bohužel nepůjde... Doktor Jackes tě chce zpátky," ušklíbl se Liam chladně a rozběhl se k dívce. Naho překřížila ruce před hlavou, aby se chránila před útokem a odkulila se kousek stranu, zvedla se z kleku a z něj vyskočila do stoje.
"Co takhle dohoda, Naho?" usmál se bělovlásek nebezpečně. Bylo jisté, že nepochybuje o své výhře. "Dáme si malý souboj o to, kdo z nás je povedenější experiment... Nekoukej tak, oba dva víme, že jsme jen laboratorní hříčky. Pokud vyhraju, bez odporu se se mnou vrátíš. A když vyhraješ ty, tak budu navždy po tvém boku, abych tě chránil před Institutem." Liam se rozesmál, nejspíš si myslel, že řekl něco skutečně vtipného, ale to už Naho vzala jeho slova vážně.
Bělovlásek napřáhl pěst s první ranou, Naho se jí vyhla, ale kvůli jeho rychlosti ji jeho další kop srazil k zemi. Jen narychlo stihla uhnout, než na místo, kde předtím ležela, dopadla další tvrdá rána. Vyšvihla se na nohy a nahromadila v sobě svou sílu, přivolávala ji, cítila, jak jí proudí konečky prstů.
"Nech ji být!" ozval se křik a během příští vteřiny, Nathan zaútočil na Liama. Možná to bylo překvapením, že ho tam Liam nečekal, si nechal zasadit první tři rány, ale pak se rozčílil a knockoutoval ho.
"Nathane!"
Naho si ani neuvědomila, že hystericky křičí chlapecké jméno. Jednala instiktivně. Vyslala proti Liamovi první vlnu své moci, prostoupenou silnými emocem, které cítila k ležícímu hnědovláskovi. "Nenechám tě, abys mu ublížil!" zašeptala ledově a postoupila o krok vpřed. Sevřela v duchu svou moc a mrštila ji znovu. Liama proudící energie srazila na kolena.
Rychle ale byl znovu na nohou, hned byl u ní a sevřel její útlá ramena. Odhodil ji jakoby nic nevážila a dívka zády narazila do stromu. S bolestným zaúpětím zaostřila na Liama, který se nyní skláněl nad omráčeným Nathanem.
"Nech ho na pokoji!!!" zavřískala a vyslala k němu svou moc. Na Nathana žádný účinek neměla, ale Liama srazila na kolena. Chytil se za hlavu, krvavě rudé oči měl vytřeštěné a ve tváři se mu zračil nevýslovný šok. Naho zprudka oddechovala a cítila v každé části těla ochromující křeč. Tak silnou vlnu ještě nikdy při výcviku proti Liamovi nevyslala. Úplně cítila, že normálního člověka byla takový útok nemilosrdně zabil během vteřiny.
Ale přesto teď nemohla polevit. V mysli pevně uchopila svou moc a zformulovala ji tak, aby s ní mohla chlapce uhodit. Stejně tak jako tenkrát zabila toho psa.
Vyslala k němu první ránu a chlapec zoufale zaúpěl a pokusil se vstát. Jen ale zavrávoral a upadl, Naho zasadila druhou ránu. Klečel před ní, trpěl nevýslovnou bolestí a ona s chladným pohledem udeřila třetí ranou. Skácel se k zemi, tvář zabořenou v mokré trávě.
Nenávist odrážející se v jejích stříbřitě se třpytících očích ho na okamžik vyděsila. A pak zaútočila ranou poslední a mladík s vlasy bílými jako sníh upadl do bezvědomí, v ústech stopy po kovové chuti krve.

Naho se roztřásla po celém těle. Cítila ochromující bolest z toho, kolik energie a v jak velkém množství vydala své moci. Klesla na kolena, zrak se jí zamlžil a brzy jí ze zorného pole zmizeli oba ležící chlapci. Dívčí tělo dopadlo do trávy a les obklopilo nekonečné ticho narušené jen nevinným šelestěním stromů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sifikilian sifikilian | 15. června 2016 v 13:26 | Reagovat

juuj :3 dokonce i když jsem nečetla asi deset kapitol před tímhle..,. tak jsem to dokázala pochopit :D   ale to už jsem ti říkala... :D Popsat boj není lahký.. ale povedlo se ti to :D)

2 anko-san anko-san | 4. července 2016 v 8:03 | Reagovat

To je  tak neskutečně boží :3
A hned v popisku, to že jsi sadista xD to člověka přiláká, jako bonbón xD
Máš to  úžasně napsaný, člověk se cítí, jakoby tam byl a čuměla na to s otevřenou tlamou a vyvalenejma očima. Je to prostě úža :3
Ps. Ehm...ano, tento díl se mi neskutečně líbil slečno autorko xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama