Vítejte na blogu jedné ztracené duše.

rozdělané povídky jsou:
Káčka-Kirika and Kyrone
S mocnou silou
Být...
Na hřbetě draka
DSBčka

doufám že se vám budou líbit.... ^^

pořád miluju tohle video :3 xD


S mocnou silou 22

8. června 2016 v 22:42 | alisa44 |  S mocnou silou
Ani nevíte, kolik práce mi dalo to sepsat xD ale mám to! xD tak další díl, ten budoucí by mělbejt podle mě celkem fajn xD



Nathan a Naho se připlahočili celí promočení domů.
"Co jste to proboha vyváděli?" zeptala se Via naoko rozlobeně, pak se ale smíchu neubránila.
"Šli jsme se vykoupat..." nadhodil nevinně hnědovlásek odpověď.
Naho si koupelnu zabrala jako první, vysoupala schodiště a zavřela za sebou dveře. Srdce jí zoufale tlouklo v hrudi jako by se snažilo vyskočit ven. Až nyní, když se uviděla v zrcadle jí došlo, že nové šaty jsou bílé. A nyní díky vodě i dokonale průsvitné. "Skvělé," povzdechla si nahlas a začervenala se. Tyto starosti ale rychle odsunula stranou, protože mnohem více ji znepokojovalo Liamovo zjevení ve městě. Věděla, že Liama nelze setřást, bude s ním muset bojovat.
Jen při té představě se otřásla a konečně na sebe pustila proud horké vody. Nathan měl pravdu, musí zmizet z města, ale ne, aby byla v bezpečí. Pro jednou bude muset přijmout svou moc a bojovat sama za sebe. Nesmí ohrozit bezpečí ostatních!

Mladá dvojice konečně vystoupila z auta v příjemně vonícím lesíku a po kamenné cestě se vydali k brance domu před nimi. Naho se usmála, musela být příjkemné žít tady na samotě na okraji lesa, kde nerušili zvuky měst. Slunce rozehřívalo přírodu a v jeho paprscích se koupaly květy rostlin kvetoucích všude kolem. Připadala si jako v pohádce...
Vešli dovnitř a Naho zjistila, že vnitřek chaty je vykládaný dřevem a cítí se tam útulně. Přivítala je přívětivá stařenka, Nathanova a Hollyina babička, a usměvavý pán, který žertoval už při jejich představování. Tedy ne že by bylo nějak dlouhé, o Naho nebylo moc věcí, které by se dali říct.
Tak takové to je mít rodinu, pomyslela si černovláska a kompletně zrudla, když pochopila z myšlenek starého páru, že to vypadá jakoby si Nathan přivedl domů přítelkyni.
"No tak, pojďte si sednout k večeři, určitě už musíte být hladový," vybízela je žena a Naho ji poslušně následovala.
Povídali si a brzy bylo vysvětleno, že si Nathan dívku nepřivedl, ale že je to jen kamarádka, která potřebovala trochu času v přírodě.
Naho Nathanovi nevysvětlovala, že neexistuje místo, kde by se mohla před Liamem schovat. Nemělo cenu ho zbytečně děsit. Navíc Liam ji znal dlouho, věděl, že nemusí pospíchat, že ona přijde sama.

Hnědovlásek ji zavedl do ložnice pro hosty. Postel na kterou se položila příjemně vonila po pracím prášku a působila jako uklidňující prostředek.
Hlava jí zablodila ke komodě stojící pod oknem. Stála tam váza s květinami, stará fotografie s malým Nathanem a také skleněná soška labutě.
Nad soškou se svíjela zlatavá záře pro Naho dobře známá. Nebyla tak silná jako ta na Nathanově řetízku, který i nyní zdobil jeho krk.
Naho zvědavě vztáhla ruku, soška ji přitahovala a přemlouvala ji, aby odhalila dávnou vzpomínku.
Bříšky prstů pohladila chladné sklo, zavřela oči a místnost se změnila.

Když je znovu otevřela, spatřila Nathanovu nádhernou maminku, která vypadala o něco rozdílněji než v Nathanově vzpomínce. Nyní měla hnědé vlasy dlouhé a těhotenské bříško tak v osmém měsíci. V očích měla smutek a strach, potlačované slzy, ale i hněv. Dlaní hladila své budoucí dítě, nejspíš malou Holly, která se jistě měla brzy narodit.
"Neboj se, holčičko, ochráním tě. Nedovolím mu, aby ti ublížil!" šeptala si tiše pro sebe, nepřítomně zírala na skleněnou labuť a hlas měla ledový. "Nenechám ho se k tobě přiblížit... Nikdy ho nenechám, aby zničil i mé druhé dítě...!" hlas se jí zlomil a žena se rozplakala. Velké slané kapky padaly na sklo a stékaly po sošce dolů.
"Mami?" zamumlal malý Nathan a zmateně na maminku koukal. "Holly umře?" zeptal se tiše, ale na malé dítě byl jeho hlas klidný a jistý. Přesně věděl, co říká a proč.
Naho zamrazilo. Chtěla vědět víc, znát její odpověď.... Dostat nějaké vysvětlení. Ale vzpomínka skončila a ona znovu stála ve ztemělém pokoji a třásla se po celém těle.
Co to mělo být?! Ptala se sama sebe hystericky. Kdo chtěl Holly ublížit? A co znamenalo, že by zničil i druhé dítě? Bylo snad s Nathanem něco v nepořádku? A jeho otázka, zda Holly umře...
Ani si neuvědomovala, co se děje, když brala do roztřesených rukou skleněnou sošku. Nevinná labuť ji pozorovala svýma chápavýma očima.
Naho sevření uvolnila a v další chvíli se ozval tříštivý zvuk a podlaha byla poseta tisíci střepy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anko-san anko-san | 4. července 2016 v 7:54 | Reagovat

Labuť je...fuč
poč ta vzpomínka nedošla :/
Asi začnu vrčet -_-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama